Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co má společné chataření se zdravým rozumem?

22. 05. 2015 9:20:04
Neřku-li zdravým životním stylem? Zhola nic. Po zkušenostech s různými chatami vlastními i cizími musím konstatovat, že nic.

Jako majitel i host těchto více či méně, spíše pak méně, úchvatných zařízení, jsem více a častěji vykazovala známky fyzické vyčerpanosti i duševní nerovnováhy. Velmi často se chataření stávalo v soužití rodiny příčinou extrémního napětí.

A přesto.

Prvním důvodem, proč si čecháček, moraváček, slezáček, lufťáček a jiný ček z Czech Republic pořizuje chatu nebo jakoukoliv boudu, budku či chýš, je touha vlastnit. Vlastnit nemovitost a nejlépe ještě pozemek. Včera jsem se setkala s kamarádem pražáčkem. Nadhodila jsem, že bych zase ráda chatařila nebo chalupařila. Že je mně to líto, že jsem těmi rozvody vždy právě o tuto nemovitost přišla.

A ten... ten mně sdělil, že si pořizuje Chalet. Vyrazil mi dech. Chalet? Zasnila jsem se. V tu ránu jsem byla ve Svatém Mořici nebo v Kitzbühelu a už jsem si hřála zmrzlé packy u ohniště velikosti našeho obýváku, za prosklenou zdí pozorovala tyčící se panorámata a na zasněžených úbočích Alpských velikánů zapadající slunce, rozněžněle dokreslující křehkost mrznoucích krystalků sněhových vloček. A vůně, vůně horkého glühweinu, teplého uzeného na prkýnku, kýblíku brusinkové marmelády a křupavého chleba z pece černé kuchyně. A nikde jsem tam neviděla záda chalup ověnčená starými deskami, zbytky plechů, kupičkou dvanácti zbylých dlaždic, pod igelitem starým divanem, molitanovou matrací a ledničkou bez dvířek, děravým hrncem a což teprve plastovou židlí, kterou rozlomil strejda, a jež tak půvabně dotváří kolorit našich chat.

Ale „aj cvaj“ jsem byla zase v realitě českých slátaných a zalátaných bud. Pražák Péťa mne postavil na zem: „Ale né, naši mají nějakou chatu u Štěchovic, tak to s manželkou chceme vylepšit, nic velkého, kanadský srub pro nás a možná menší pro naše. Sehnal jsem levně nová elektrická vrata, tak tam bude i garáž.“

Hm, zamyslela jsem se zase, vzpomněla na svá trampská léta a v duchu se sama sebe ptala, jestli tam nejsou spíše trampské osady? Třeba trampská osada Ztracená naděje, nebyla jedna z nejstarších? Péťa ještě bodře dodal: „Už jsem dost starej, taky bych měl něco vlastnit. Docela nás to baví, jezdíme po vesnicích a sbíráme trakaře a kolesa a ty hnědé džbánky. To víš, chceme zachránit tu původní architekturu a styl. Nějaké cepy už máme, taky ohlávku. No dovez mně něco z Alp, třeba ty lyže a zvonec na krávu,“ ještě dodal.

Rozloučila jsem se. Tak já chci „vlastnit“ v Krušných horách a lyže z Alp mne nenapadly. On pověsí lyže z Alp na kanadský srub u Štěchovic. Zamyslela jsem se, a to na dlouhou dobu, kolik pitomostí kolem této touhy „vlastnit“ napadlo můj rustikální mozek. No hodně. Tak například v divoké přírodě Krušnohoří chci vlastnit ještě skalku a jezírka. V mé bujné fantazii jsem se už viděla... brekeke..., jak tam pod vrbičky skládám hrnečky a straším vnuka Ladovým vodníkem. Takže ze mne touha vlastnit kus Krušnohoří vyrobila infantilního debila. Ono by vlastně všichni chataři udělali dobře, kdyby nechali architekturu a styl na skanzenech a muzeích a svěřili záchranu do povolaných rukou a nezaneřáďovali naši maličkou odlesněnou krajinu lesními sídlišti a pernou prací. Jenže ta touha vlastnit...

Jiná je záchrana staré chalupy opečovávané s citem a vkusem. Tam ale mají slovo naši milí památkáři a v neposlední řadě naše bankovní konto. Chatový slepenec na státním pozemku, popřípadě na dvě stě čtverečných metrech, je možno pořídit sice ne levně, ale ani ne draze. Rekonstruovat chalupu nebo vkusně zrekonstruovanou koupit, tak to už je jiná investice.

Investorů do půvabných chalup u nás mnoho není, protože kdo už na tento luxus má, nemá na něj čas. Nebo spíš netráví zde čas ke svému odpočinku, ale je to zase podnikatelská investice. Díky tomu máme nádherné chalupy – penziony, restaurace po Krkonoších, Orlických horách apod. Ale nemnoho.

Mohu kamkoliv a kdykoliv na místa v naší zemi, která mají dobrou úroveň, kde je dosud krásná a svěží příroda, ale já chci vlastnit. Chci, aby to bylo moje. Chci praktikovat svůj kutilský um. Jsem si jistá, že moje chata bude ta nejkrásnější, nejkreativnější, nejatraktivnější, nejromantičtější a .... Budu vlastnit...

Abych mohla co? Co má chataření společného se zdravým rozumem? Zhola nic.

„Není nic horšího, než když na chatě děláte něco jiného, než se od vás očekává,“ prohlásila, mimo jiná moudra, moje dcera. Tak o tom příště.

Autor: Mira Anna Barsa | pátek 22.5.2015 9:20 | karma článku: 21.70 | přečteno: 906x

Další články blogera

Mira Anna Barsa

Politici, připravujete zákony proti vandalismu a násilí imigrantů?

Policie nemá pravomoci k okamžité pomoci při přestupku proti občanskému soužití - rušení nočního klidu, vandalismus apod. A jsme-li fyzicky napadeni? Naše zákony jsou k ničemu nyní. Příslušník Policie ČR v danou chvíli nepomůže.

3.6.2015 v 11:30 | Karma článku: 33.65 | Přečteno: 1032 | Diskuse

Mira Anna Barsa

Neschopnosti, zbabělosti a vychytralosti tvé jméno je Kvóta

Články o kvótách putují mezi potenciálními uprchlíky jako pozvánka do Evropy. Stačí překládat a lepit do desek nazvaných: Kam to bude? Chceme situaci změnit? Tak si ji kupme. Investujme do pravdivých informací a do jejich šíření!

1.6.2015 v 20:07 | Karma článku: 32.91 | Přečteno: 931 | Diskuse

Mira Anna Barsa

Při každých volbách v Ústí nad Labem věříme v malý zázrak

Mohla bych rezignovat jako mnoho jiných. Ale po nějaké době jsem vyrazila do města a nestačila se divit."Podívej, ten kruháč pod lanovkou je dokonalý, ale tady se vyjímá jako růže na rumišti ," řekl Holanďan své

27.5.2015 v 20:36 | Karma článku: 24.04 | Přečteno: 858 | Diskuse

Mira Anna Barsa

Ať už k nám ti Němci raději nejezdí aneb jak stavíme dálnici aneb kdyby to šlo, Babiš by nás spasil

Přijedou po několika měsících, po roce, po dvou, po deseti letech a ptají se... A já se taky stále ptám. Němci se ptají, kdy dostavíme dálnici D8. Ptají se mile, mnohdy blahosklonně, někdy s pochopením i rezignovaně.

23.5.2015 v 15:03 | Karma článku: 24.24 | Přečteno: 1013 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 14.54 | Přečteno: 310 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 550 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 11.61 | Přečteno: 315 | Diskuse

Libuse Palkova

Prezident a korupce

Nový prezident je nadějí, že se země konečně zbaví korupce, nezaměstnanosti a chudoby, která je naším současným největším problémem. Tak nějak zní hesla v Zimbabwe vítající nového politika.

23.11.2017 v 11:18 | Karma článku: 7.66 | Přečteno: 464 | Diskuse

Jana Slaninová

Když tě obejme Ježíš

Pršelo, tma houstla a nohy v blátě vázly. Každým krokem, byly boty těžší, obalené návleky z bahnitého jílu. Les divoký, hustý. Nebezpečný. Blesky křižovaly tmu. Sem tam osvítily cestu, abych nespadla do výmolu a nezlomila si nohu.

23.11.2017 v 11:08 | Karma článku: 11.89 | Přečteno: 228 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2386

Že nejsem dáma se snažím maskovat, výhodou je můj věk, je mně 54 a to je zatraceně hodně, abych občas něco pochopila, třeba jen systémem pokus omyl...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.