Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

„Nechce mě!“ „Tak spolu mluvte!“

25. 01. 2015 16:39:20
„Ale my už si nemáme co říct.“ „Vždyť to říkám, tak spolu mluvte...“ No tehdy jsem myslela, že mu jednu vrazím... Psycholog...

Víte, proč nám drazí mnohdy neodpovídají na naše otázky? Protože si myslí, že nás to, nač se ptáme, vlastně vůbec nezajímá. A mají pravdu. Mnohdy se ptáme ze zdvořilosti. Pak jsme překvapeni a pobouřeni, když se nás protějšek neptá, popřípadě se ptá tak, že máme pocit, že nám ve skutečnosti nevěnuje pozornost. Stejný pocit máme, když se nás šéf v pondělí ráno na schodech, běže nám naproti rychlostí deset kilometrů za hodinu, zeptá: „Jak bylo?“ Nejsme tak hloupí, abychom se jali líčit mu, že tchyně má chřipku, přítelkyně spálila bábovku, ale zato upekla skvělou kančí kýtu, pes má průjem a soused chytil čtyřkilového kapra. Ne, opravdu víme, že šéf nic z toho slyšet nechce. Chce pouze slyšet: „A vy, šéfe?“ A rovněž víme, že nám stoprocentně odpoví: „Ty výkazy, máme?“

Kdežto doma nás čeká „jiná“ konverzace:

On: „Jak bylo?“

Ona: „A ty?“

On: „Koupila jsi ten kečup?“

Ona: „Zul ses?“

On: „A ty?“

Asi to není to, po čem do smrti smrťoucí toužíme, že?

Zanedlouho se svěřujeme kamarádce, že si se svým drahým vlastně vůbec nerozumíme, že už nás nechce, a že dokonce přemýšlíme o tom, že tento plytký vztah ukončíme. A přitom stačí tak „málo“ – být si partnery. Ostatně, pamatujeme si na začátek vztahu? To bylo nocí, které jsme dokázali „prokecat“, a byly důležitější než cokoliv jiného. Cítili jsme se šťastní a byli jsme součástí něčeho většího, než jsme sami.

Samozřejmě, že se dnes více známe, že tak nějak tušíme, co náš drahoušek asi dnes mohl dělat, s kým se setkal, co ho naštvalo, co ho urazilo, co se ho dotklo, co ho zabolelo, nebo ho naopak pohladilo po duši, povzbudilo ho, okouzlilo, nadchlo.

A když se nad tím trošku zamyslíme, máme dojem, že ačkoliv ho dobře známe, přece jenom nevíme, jestli dnes, včera nebo předevčírem nepotřeboval náplast na nějaká zklamání nebo prohru, nepotřeboval vymasírovat strach a úzkost z ramen a potažmo z duše? A taky o jakou drobnost by se dnes s námi rád podělil, co ho nadchlo, potěšilo a co by chtěl s námi sdílet a zasmát se nad tím společně bez toho, že by měl pocit, že je bolestínek a měkota nebo snad naivní dětina?

Často slýchám i po pár měsících vztahu: „My už si nemáme co říct!“

Vždycky se zeptám: „A ty máš co říct? Ne partnerovi, partnerce, ale prostě ty sama, sám, máš co říct?“

Odpověď minimálně v osmdesáti procentech zní: „No jasně.“

Samozřejmě, všichni máme co říct, žijeme, pracujeme, nějak se bavíme, s někým se bavíme, s někým se stýkáme, něco nějak prožíváme, něco chceme, něco nechceme, po něčem toužíme a tak mohu pokračovat donekonečna. A z toho plyne, že máme logicky co říct.

„Tak proč ne partnerce, partnerovi? Měl to být přece náš nejbližší člověk, tak jsme o tom snili, tak jsme si to plánovali, že?“ I já si velmi často neuvědomuji, že mám kolem sebe lidi, živé citlivé bytosti, které tak jako já potřebují komunikovat, potřebují spřízněnou duši.

A dodávám: „Víte, co by mně řekl váš partner, kdyby tady seděl? Taky by řekl: NO JASNĚ, jasně že mám co říct!“

Často se přede mnou rozpačité, zahanbené tváře kroutí zleva doprava a vím, že by mně nejraději řekly: „Tak pro tuhle blbost se sem trmácím? Abych se dozvěděl, že jsem jenom sobec a lenoch a ne dost empatický, tudíž asociál?“ Někdy si myslím, že se jim v obličeji zračí: „Já jí asi jednu vrazím...Psycholožce...!“

A já dodávám: „Nejsem psycholog a budu krutá. Ano, jste nedostatečně empatický, jinak byste tu neseděl, měl byste báječný vztah, teď možná skvělý večer s lahví bublinek a šťastně byste prohrával scrabble, protože ona je v něm lepší než v šachách, a pod stolem by se vaše bosá chodidla společně tetelila a těšila se pod peřinu. Ale jste to také vy, kdo tu sedí, kdo dává vztahu šanci, kdo se, ač neochotně, chce za vztah porvat, kdo chce pro vztah jedno velké PLUS. Kde ochlazení, neochota sdílet s druhým slasti i strasti vznikly a proč, nemá cenu pitvat. Ve vztahu není vítěz ani poražený a z vás dvou sedíte přede mnou právě vy.“ Nemohu říct: „Zjistěte, kdo z vás to zavinil, a ten to bude muset napravit.“

Mohu jen poradit:

„Máte-li tedy co říct, má taky co říct váš partner, a nyní, v tuto chvíli a v nejbližší době je jen na vás, zdali to řekne právě vám. Anebo můžete přijít domů, posadit se k večeři s předpojatým výrazem, že to zase bude večer, no... na prd. Můžete povečeřet, v horším případě třeba i tak, že jeden bude jíst vestoje u linky a druhý u televize nebo „fejska“. A po zbytek večera můžete duchaplně konverzovat letem světem s Applem, pomocí „výsměchlíků“. Jen tak koukat, kdo je on-line, zažít téměř orgasmus, když „pic“ chatové okýnko, nová zprávička – něco jako rande naslepo – bombovní pocit. Přece jenom to nebude úplně pitomý večer. Může vypadat třeba takhle s fejskem:

19.30 Vy: Co ty:-) ? obrovská radost ze setkání, protože už dvě hodiny jste se s Pepou neviděli.

Pepa: :-)

Vy: Proč ;-)?

Pepa: doma nuda, znáš to :-/

20.00 Vy: :-||

Pepa: '-)

Vy: :-B :-p

Pepa: :-7

Vy: :-(

23.00 Vy: Tak zítra :-D

Pepa: :-Oy obrovská radost ze setkání, protože už za osm hodin se s Pepou uvidíte.

Vy: :-Oy!“

„Nebo spolu mluvte! Bublinky, scrabble, šachy, propletené prsty a v očích... velké díky za to, že jsi!“

Autor: Mira Anna Barsa | neděle 25.1.2015 16:39 | karma článku: 27.64 | přečteno: 1608x

Další články blogera

Mira Anna Barsa

Politici, připravujete zákony proti vandalismu a násilí imigrantů?

Policie nemá pravomoci k okamžité pomoci při přestupku proti občanskému soužití - rušení nočního klidu, vandalismus apod. A jsme-li fyzicky napadeni? Naše zákony jsou k ničemu nyní. Příslušník Policie ČR v danou chvíli nepomůže.

3.6.2015 v 11:30 | Karma článku: 33.65 | Přečteno: 1032 | Diskuse

Mira Anna Barsa

Neschopnosti, zbabělosti a vychytralosti tvé jméno je Kvóta

Články o kvótách putují mezi potenciálními uprchlíky jako pozvánka do Evropy. Stačí překládat a lepit do desek nazvaných: Kam to bude? Chceme situaci změnit? Tak si ji kupme. Investujme do pravdivých informací a do jejich šíření!

1.6.2015 v 20:07 | Karma článku: 32.91 | Přečteno: 931 | Diskuse

Mira Anna Barsa

Při každých volbách v Ústí nad Labem věříme v malý zázrak

Mohla bych rezignovat jako mnoho jiných. Ale po nějaké době jsem vyrazila do města a nestačila se divit."Podívej, ten kruháč pod lanovkou je dokonalý, ale tady se vyjímá jako růže na rumišti ," řekl Holanďan své

27.5.2015 v 20:36 | Karma článku: 24.04 | Přečteno: 858 | Diskuse

Mira Anna Barsa

Ať už k nám ti Němci raději nejezdí aneb jak stavíme dálnici aneb kdyby to šlo, Babiš by nás spasil

Přijedou po několika měsících, po roce, po dvou, po deseti letech a ptají se... A já se taky stále ptám. Němci se ptají, kdy dostavíme dálnici D8. Ptají se mile, mnohdy blahosklonně, někdy s pochopením i rezignovaně.

23.5.2015 v 15:03 | Karma článku: 24.24 | Přečteno: 1013 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Petr Binder

Soumrak mediálních poradců

Po mnoha letech jsem se rozhodl pro mediální kampaň. Konečně mám komerční produkt. Vložil jsem se do rukou mediálního poradce a očekával jeho profesionální rady. Jak jsem byl naivní.

23.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 101 | Diskuse

Jiří Turner

Islám, politická korektnost a odvaha říkat pravdu

Aktuálně jsou nejhoršími nálepkami pro vyjádření publicistů příklon k multikulturalismu a k politické korektnosti,neboť dnešním trendem, který konzumenti žádají, je „hledání pravdy“, pokud se ta týká toho, co za pravdu považujeme.

23.11.2017 v 10:25 | Karma článku: 11.52 | Přečteno: 647 | Diskuse

Jakub Kouřil

Anatomie Slasti

Vesmír je zrcadlem lidské touhy po nekonečné slasti a blaženosti. Říká se, že nejvyšší rozkoše lze dosáhnout ne skrze tělo, nebo mysl, ale čistě jen skrze své Já.

23.11.2017 v 10:00 | Karma článku: 4.01 | Přečteno: 91 | Diskuse

Jiří Zapletal

Máš problém? Dotace to vyřeší

Trápí vás znečištěné ovzduší? Obáváte se imigrantů? Nemáte práci? Dostáváte vysoké účty za elektřinu? Není problém. Existuje všemocný lék. Jmenuje se dotace.

23.11.2017 v 7:22 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 332 | Diskuse

Martina Franzová

Jak jsem potkala ruského agenta

Ve své bezmezné naivitě a nadšení z návštěvy překrásného Sankt. Petěrburgu jsem ve slabé chvilce pozvala jednoho z jeho obyvatel na návštěvu k nám do Prahy. Šest dnů jsem si hřála hada na prsou a teď abych podávala BIS hlášení...

23.11.2017 v 7:12 | Karma článku: 26.07 | Přečteno: 722 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2386

Že nejsem dáma se snažím maskovat, výhodou je můj věk, je mně 54 a to je zatraceně hodně, abych občas něco pochopila, třeba jen systémem pokus omyl...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.