Asi jste přišla z podivného světa. Máte částečně pravdu, pokud se týká vlastnictví/vlastnění. Uznávám, že se určitě vyskytují lidé s vámi popisovanou mírou nevkusu,

Musím se však ohradit za všechny, kteří nebydlí ve vlastním domku a touží vypadnout z ruchu a parna velkoměsta na místo, kde mu soused, byť bydlící o 3 vchody dále, nebude mlátit do uší příklepovkou takovou razancí, jako by to bylo za zdí, všechny utíkající na místo, kde není po celém domě cítit připálená cibulka z přízemí a kde neslyšíte každé sousedovo spláchnutí záchodu. Důvodů je velké množství od zahrádky po klid a pohodu.

Píšete, že jste podobnou nemovitost měla i dříve. Jenže podle dalšího vašeho textu se mi to moc věřit nechce.

Ale hned v úvodu mám A přesto. Strašně chci chatařit, mám to v krvi, ale je to fakt normální? Proč nejedeme na již vytvořená místa pro relax a pachtíme se s tím svým? Proč se pořád pachtíme s tím svým? To je moje otázka. Proč chceme vlastnit to místečko , které nazýváme ráj ?

My třeba proto, že jsme chalupu zdědili po předcích, jezdili jsme tam v dětství a máme k místu,potažmo k té konkrétní nemovitosti vztah.

A vždycky v pohodě? Nikdy žádné konflikty jak,  kdo, kdy, co bude dělat? Proč se ptám? Protože vždycky , když se chataři a chalupáři slezli, tak to bylo hodně právě o tom! A taky diskuze o předmětech, které se na onu nemovitost dají apod.

Třeba jen proto, že chci být občas sám (s rodinou), vzdálen od hluku, ruchu, netlačit se a nemuset poslouchat výlevy sousedů.

Ještě chvilku a já ten plac snad fakt půjdu koupit. Díky. A negativa?

Negativa si tvoříte sama. Snad jedno objektivní: vzdálenost.

Děkuji, nad tím se musím zamyslet. Co všechno dělám nebo jsem schopna dělat v životě blbě.

Ano, ale já na dotaz, proč to musím kupovat, proč si něco nepronajmu, třeba i dlouhodobě, neochotně odpovídám, že to chci ale vlastnit a mít to podle sebe. Jako všichni ti "blázni" co znám. A pak nastupuje ta bezmezná dřina atd.atd., protože nevkusné a zanedbané místo na této planetě plodit nechci. A to je to, proč se s tou myšlenkou tak mořím a mořím.

V pronajatém se musíte podřizovat majiteli. Nemůžete nic přizpůsobit své představě, svému vkusu a náladám. Tak proto. Já to neberu jako nutkání hromadit majetek. Já to pojímám jako možnost v obávaném prostoru žít po svém a pro sebe. A to vám pronajatá nemovitost neumožní.