Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak na dítě... aneb Vyber si, seřezat jako žito nebo…

18. 02. 2015 19:22:10
... je naše generace normální zdravá populace? Protože co si pamatuji, u nás a v mém širokááánském okolí si nikdo nikdy nekladl při výchovném působení otázku nebít, ale bít a často rovnou zabít. Až do...

Ale postupně.

Byli jsme tedy my, současní padesátníci, tak nesnesitelné odporné děti, které bylo nutné řezat jako žito, nechat klečet na hrachu a na natažené ruce nám dávat váleček na nudle? Z mlácení mého zadku moji tetu tak bolívaly ruce, že později s oblibou používala prut, prakl na koberce a velikonoční bužírkovou žílu, pomlázku, chcete-li, jo a taky tu metrovou vařechu na prádlo. Jednou jsem klečela na valše.

Fyzické tresty bývaly různé, od jedné, co přiletěla kdoví odkud a druhé, kterou jsem chytla o zeď. Také nás s bráchou a sousedovic dětmi bili „jako koně a na hromadu“.

Strýc, který měl dva metry a hodně přes sto kilo a ruce jako rypadla, nás při bití držel ve vzduchu.

Takže nám vlastně ještě hrozila fobie z výšek a nejenom nezdravé vztahy, jak uvádí pedagožka a výchovná poradkyně Markéta Klingerová, která je zásadně proti fyzickým trestům, a která říká: „Bití narušuje sebeúctu dítěte i jeho vztah k rodičům, u některých dětí posiluje vzdor a obecně dává dětem příklad do života, že když někdo slabší nedělá zrovna to, co chtějí, mohou dosáhnout svého tím, že ho uhodí.“ Zdroj: http://ona.idnes.cz/naplacat-diteti-je-v-poradku-tvrdi-papez-fyzicke-tresty-vyprask-p8h-/deti.aspx?c=A150210_233939_deti_haa

Když tak dnes koukám na strejdu, je div, že jsem nelikvidovala všechny mladší a menší ročníky, co se kolem šustly. A to pomiňme, že když mně byly necelé čtyři, tak mě maminka učila rvát se, abych se na písku ubránila, nenechala si vše líbit a měla přirozený respekt. Ačkoliv jsem dobře mluvila, přátelské slovo, aby mně tu lopatku dětičky nebraly a neházely mně písek do očí, bylo k ničemu.

Nikdo nás nikdy nepovažoval za malinkaté idiotečky, kteří nepochopí, že menší kámoš se bezdůvodně nebije, babičce nemůžeme nastavit nohu, nebo že nemůžeme chtít, aby se s námi někdo dělil o čokoládu tím, že mu budeme šimrat ledviny rybičkou.

A...a pak to přišlo, ač z facky, modrého zadku nebo letecké sekané, jak jsme říkaly strejdově výchovné metodě, jsme neměly, my děti, ani vzdor, ani pochybnosti o správnosti fyzických trestů, tak z přátelské vysvětlovací metody jsme je chytly.

!!!

Jestli jsem tedy nějaký vzdor někdy měla, tak jedině a zásadně tehdy, bylo-li mně do bezvědomí vysvětlováno, co mám, nemám, smím, nesmím, nemohu, mohu, musím, nemusím, ale měla bych apod.

Na tohle naštěstí neměl nikdo z dospělých čas a už vůbec jsme na to neměly čas my, naprosto vytížené a zaneprázdněné děti. Ale zažily jsme to na prázdninách u tety psycholožky. Už tehdy před padesáti lety začaly být znát se zdravou partnerskou výchovou první zkušenosti. Jenže fyzický trest byl pro nás lepší než to ponížení poslouchat, co jsme dávno věděly. Přijímat tresty, které nás izolovaly doma, vyvolávalo vztek, zoufalství a agresivitu, významné mlčení tety psycholožky bylo traumatické a její blahosklonné „jak nás má ráda a proto s námi hezky mluví“ bylo odporné.

A tehdy, tehdy jsem si strašně přála facku, seřezat jako žito, klečet na hrachu, leteckou sekanou, za trest okopávat záhon, prostě cokoliv, jenom neposlouchat ty kecy.

A co bylo nejhorší? "A dívej se mi do očí, když s tebou mluvím" nebo "A teď běž a přemýšlej, co jsi provedla".

Ale jsem ráda, že všichni ti, kteří vychovávali mě, nejsou ve vězení, tetka to taky přežila a já nejsem z děcáku. Jenže dnes mám strašné výčitky svědomí, když jen pomyslím, že svého vnuka plácnu... a úzkostný pocit, že mu způsobím neodvratné trauma a pořád zkoumám na internetu, jaká metoda je nejlepší a a a ...jak se ovládat a jak mu vysvětlit...A do toho rady papeže...

věnováno s láskou "strašné" rodině (rozumějte milované)

Autor: Mira Anna Barsa | středa 18.2.2015 19:22 | karma článku: 33.69 | přečteno: 1664x

Další články blogera

Mira Anna Barsa

Politici, připravujete zákony proti vandalismu a násilí imigrantů?

Policie nemá pravomoci k okamžité pomoci při přestupku proti občanskému soužití - rušení nočního klidu, vandalismus apod. A jsme-li fyzicky napadeni? Naše zákony jsou k ničemu nyní. Příslušník Policie ČR v danou chvíli nepomůže.

3.6.2015 v 11:30 | Karma článku: 33.65 | Přečteno: 1031 | Diskuse

Mira Anna Barsa

Neschopnosti, zbabělosti a vychytralosti tvé jméno je Kvóta

Články o kvótách putují mezi potenciálními uprchlíky jako pozvánka do Evropy. Stačí překládat a lepit do desek nazvaných: Kam to bude? Chceme situaci změnit? Tak si ji kupme. Investujme do pravdivých informací a do jejich šíření!

1.6.2015 v 20:07 | Karma článku: 32.91 | Přečteno: 923 | Diskuse

Mira Anna Barsa

Při každých volbách v Ústí nad Labem věříme v malý zázrak

Mohla bych rezignovat jako mnoho jiných. Ale po nějaké době jsem vyrazila do města a nestačila se divit."Podívej, ten kruháč pod lanovkou je dokonalý, ale tady se vyjímá jako růže na rumišti ," řekl Holanďan své

27.5.2015 v 20:36 | Karma článku: 24.04 | Přečteno: 856 | Diskuse

Mira Anna Barsa

Ať už k nám ti Němci raději nejezdí aneb jak stavíme dálnici aneb kdyby to šlo, Babiš by nás spasil

Přijedou po několika měsících, po roce, po dvou, po deseti letech a ptají se... A já se taky stále ptám. Němci se ptají, kdy dostavíme dálnici D8. Ptají se mile, mnohdy blahosklonně, někdy s pochopením i rezignovaně.

23.5.2015 v 15:03 | Karma článku: 24.24 | Přečteno: 1007 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Spaní v lese: Krásné nebo nebezpečné a proč? Co s tím?

Dříve jsem spávala v lese s přítelem, s dětmi na táboře, se studenty...mým snem bylo kráčet krajinou sama a uléhat do lůna přírody jako její "dcera" a tak jsem před pár dny na několik dní na vandr vyrazila. Co jsem ale zažila?

25.7.2017 v 19:02 | Karma článku: 16.70 | Přečteno: 442 | Diskuse

Jan Ziegler

Drsná obžaloba mizerného ruského školství

Student Masarykovy univerzity v Brně Vojtěch Boháč popsal na webových stránkách své Alma Mater stáž na ruské univerzitě. Učitelé berou mizerné platy, nechodí učit a kvalita výuky byla strašná.

25.7.2017 v 18:48 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 413 | Diskuse

Jitka Zámečníková

Doručovací služby (Česká pošta, PPL atd.) – 50x a stále dokola

Každý s nimi máme zkušenost a troufám si říct, že s nimi máme stejnou zkušenost – jedna velká katastrofa. A dnes Česká pošta zase skutečně excelovala!

25.7.2017 v 18:31 | Karma článku: 17.43 | Přečteno: 465 | Diskuse

Pavla Temrová

Když se z rodičů stanou taxikáři ve jménu klidného bydlení

Motivy lidí, kteří se rozhodnou přestěhovat z centra na předměstí bývají podobné - získat pro sebe víc místa a soukromí, být blíž přírode. Tím hlavním důvodem je v poslední době prudký nárůst cen bytů v Praze a Brně.

25.7.2017 v 15:16 | Karma článku: 18.45 | Přečteno: 871 | Diskuse

Pavel Chalupský

Nechci jen klikat.

Dnešní počítačové technologie přináší s sebou neskýtané možnosti o kterých se nám ani před 10 lety nesnilo. Co nás čeká za dalších 10 let? Ti zasvěcení to ví, laici jen tuší a JÁ ani nevím, zda se mám těšit či ne.

25.7.2017 v 14:20 | Karma článku: 9.23 | Přečteno: 204 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2380

Že nejsem dáma se snažím maskovat, výhodou je můj věk, je mně 54 a to je zatraceně hodně, abych občas něco pochopila, třeba jen systémem pokus omyl...

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.