Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lépe nechat ta děcka hladová

5. 02. 2015 18:11:33
Romové, děti, chlapec asi devět let a děvčátko tak sedm osm. Děti extrémně hubené a extrémně špinavé. Seděly opřené o prosklenou stěnu KFC a pošťuchovaly se.

Žádnou velkou radost z toho neměly, hrály se tak bohapustě z nudy. Čtvrtek dopoledne, měly by být ve škole. Přátelé, kteří za námi přijeli z Německa, na ně chvilku překvapeně zírali.

A já? Znám je od vidění. Poflakují se po centru města a žebrají. Lidé jim dávají nějaké peníze. Neochotně, ale dávají. Vždycky, než jim něco dám, se jich zeptám na jména. Děvčátko nemluví, jen tak s drze vysunutou bradou kouká a v očích má prázdno. Občas je přimhuřuje jako krátkozrací lidé. Špinavou ručičku s okousanými nehty má strnule nataženou před sebe. Na metr cítíte, jak páchne špínou, močí, prachem a snad i zkaženým jídlem z popelnic. Chlapec se mně nikdy, když přede mne natahuje ruku, nepodívá do očí a jen něco mumlá. Nikdy jsem mu moc nerozuměla, prostě něco mumlá, o jídle, o hladu, o žízni a někdy zaslechnete slovo maminka a někdy tatínek, ale ne často. Jako děvčátko má i on dlouhé kudrnaté vlasy, strašně husté a spečené tak, že vám ten pohled na ně obsedantně vrací myšlenku na holicí strojek. Vím, jak se jmenuje chlapec, jednou Jirka, jednou Tomáš, jednou Oliver, ani si všechna ta jména nepamatuji.

Sedli jsme si na kávu hned vedle KFC, kde na zemi seděli ti malí špinavci. Netrvalo ani pár minut a rituál se opakoval. Vždycky, když mne zmerčí, netrvá dlouho a mám před sebou jejich ručičky. Hned jsem začala hrabat v tašce po peněžence a taky vytahovat nějaké bonbóny a čokoládu. Stále mám u sebe něco sladkého, protože jsem mlsná. Chystala jsem se zeptat, jako obvykle, jak se jmenují a vysázet jim všechny sladkosti. Taky jim dát alespoň stovku, protože za tu by se mohli oba, i když si koupí blbosti, jakž takž najíst. Mezitím jsem svým přátelům začala vysvětlovat, že jsem už několikrát volala na sociálku a dosud žádnou nápravu nevidím a bla bla, blekotala jsem pod vlivem emocí a taky z toho smradu, který se kolem dětí šířil, páté přes deváté, když mne Gerlinda položila ruku na rameno a mnohem brutálněji mne za ruku, šmátrající v tašce, popadl Hans.

„Lépe nechat ta děcka hladová,“ ostře řekl. „Budou hladová pár dnů a pak se doma ohradí. Pokud nic nepřinesou, donutí rodiče spíš něco dělat, postarat se o sebe a potažmo o řvoucí hladové děti. Takhle napomáháš stále více tomu, aby se malé děti staraly o rodiče.

Jirka nebo Tomáš či Oliver odešel i s děvčátkem Nevímjaksejmenuje od našeho stolu k jinému a pak k jinému.

A pak jsme je oba viděli s velkou plastovou flaškou Bubble tea. Gerlinda se mě zeptala, jestli to kupuji svému vnukovi. Popravdě jsem nevěděla co to je, a už vůbec ne kolik to stojí.

Autor: Mira Anna Barsa | čtvrtek 5.2.2015 18:11 | karma článku: 31.41 | přečteno: 2198x

Další články blogera

Mira Anna Barsa

Politici, připravujete zákony proti vandalismu a násilí imigrantů?

Policie nemá pravomoci k okamžité pomoci při přestupku proti občanskému soužití - rušení nočního klidu, vandalismus apod. A jsme-li fyzicky napadeni? Naše zákony jsou k ničemu nyní. Příslušník Policie ČR v danou chvíli nepomůže.

3.6.2015 v 11:30 | Karma článku: 33.65 | Přečteno: 1031 | Diskuse

Mira Anna Barsa

Neschopnosti, zbabělosti a vychytralosti tvé jméno je Kvóta

Články o kvótách putují mezi potenciálními uprchlíky jako pozvánka do Evropy. Stačí překládat a lepit do desek nazvaných: Kam to bude? Chceme situaci změnit? Tak si ji kupme. Investujme do pravdivých informací a do jejich šíření!

1.6.2015 v 20:07 | Karma článku: 32.91 | Přečteno: 923 | Diskuse

Mira Anna Barsa

Při každých volbách v Ústí nad Labem věříme v malý zázrak

Mohla bych rezignovat jako mnoho jiných. Ale po nějaké době jsem vyrazila do města a nestačila se divit."Podívej, ten kruháč pod lanovkou je dokonalý, ale tady se vyjímá jako růže na rumišti ," řekl Holanďan své

27.5.2015 v 20:36 | Karma článku: 24.04 | Přečteno: 856 | Diskuse

Mira Anna Barsa

Ať už k nám ti Němci raději nejezdí aneb jak stavíme dálnici aneb kdyby to šlo, Babiš by nás spasil

Přijedou po několika měsících, po roce, po dvou, po deseti letech a ptají se... A já se taky stále ptám. Němci se ptají, kdy dostavíme dálnici D8. Ptají se mile, mnohdy blahosklonně, někdy s pochopením i rezignovaně.

23.5.2015 v 15:03 | Karma článku: 24.24 | Přečteno: 1007 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Spaní v lese: Krásné nebo nebezpečné a proč? Co s tím?

Dříve jsem spávala v lese s přítelem, s dětmi na táboře, se studenty...mým snem bylo kráčet krajinou sama a uléhat do lůna přírody jako její "dcera" a tak jsem před pár dny na několik dní na vandr vyrazila. Co jsem ale zažila?

25.7.2017 v 19:02 | Karma článku: 16.47 | Přečteno: 442 | Diskuse

Jan Ziegler

Drsná obžaloba mizerného ruského školství

Student Masarykovy univerzity v Brně Vojtěch Boháč popsal na webových stránkách své Alma Mater stáž na ruské univerzitě. Učitelé berou mizerné platy, nechodí učit a kvalita výuky byla strašná.

25.7.2017 v 18:48 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 413 | Diskuse

Jitka Zámečníková

Doručovací služby (Česká pošta, PPL atd.) – 50x a stále dokola

Každý s nimi máme zkušenost a troufám si říct, že s nimi máme stejnou zkušenost – jedna velká katastrofa. A dnes Česká pošta zase skutečně excelovala!

25.7.2017 v 18:31 | Karma článku: 17.43 | Přečteno: 465 | Diskuse

Pavla Temrová

Když se z rodičů stanou taxikáři ve jménu klidného bydlení

Motivy lidí, kteří se rozhodnou přestěhovat z centra na předměstí bývají podobné - získat pro sebe víc místa a soukromí, být blíž přírode. Tím hlavním důvodem je v poslední době prudký nárůst cen bytů v Praze a Brně.

25.7.2017 v 15:16 | Karma článku: 18.45 | Přečteno: 871 | Diskuse

Pavel Chalupský

Nechci jen klikat.

Dnešní počítačové technologie přináší s sebou neskýtané možnosti o kterých se nám ani před 10 lety nesnilo. Co nás čeká za dalších 10 let? Ti zasvěcení to ví, laici jen tuší a JÁ ani nevím, zda se mám těšit či ne.

25.7.2017 v 14:20 | Karma článku: 9.23 | Přečteno: 204 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2380

Že nejsem dáma se snažím maskovat, výhodou je můj věk, je mně 54 a to je zatraceně hodně, abych občas něco pochopila, třeba jen systémem pokus omyl...

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.