Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pane prezidente, styděla jsem se za to, že nejsem postižená

15. 01. 2015 17:17:01
Ale to byl můj stud, můj problém, moje trauma, z kterého jsem se časem bez následků dostala. Bylo to ale trauma zbytečné. Později jsem měla štěstí, že jsem se s jakkoliv postiženými lidmi setkávala, a to častěji i jako dítě a naučila jsem se vedle nich žít bez pocitu výčitek svědomí, že já jsem zdravá a možná normální. Zde potřebujeme skutečně správnou míru.

Na základní školu jsem chodila v době, kdy postižené děti chodily do zvláštních škol nebo byly před veřejností zcela skryty v ústavech. Pokud tomu nepřála náhoda, s těmito dětmi jsme my „normální“ děti mnohdy vůbec nepřišly do styku. Nesetkaly jsme se s nikým, kdo měl nějakou, třeba na první pohled neviditelnou vadu a nesetkaly jsme se ani s někým, kdo měl třeba vadu řeči, kdo chodil pomocí nějakého podpůrného mechanismu, chyběla mu končetina nebo byl přímo na vozíku nebo jej rodiče vozili na kočárku do vyššího věku apod.

Bylo mně asi 12 let, když mě vzala teta na kluziště. Brávala mě často a tentokrát vzala taky o něco mladší holčičku ze sousedství, kterou občas hlídala. Bruslení pro „normální“ děti skončilo a my jsme se najednou na kluzišti začaly prohánět samy. Jen my dvě. Teta se někde zdržela. Nikdo si nás nevšímal. Já jsem jezdila docela dobře a s malou Janou, která se na ledě více plácala, jako ostatně každé dítě začínající bruslit, jsme mohly docela normálně patřit ke skupině dětí, postižených dětí, které měly na kluzišti svou vyhrazenou hodinu a která jim právě začala.

Na led se začaly trousit děti zhruba v našem věku. Děti motoricky postižené. Nikdy jsme se nesetkaly s dětmi, které by takto vypadaly. Zůstaly jsme obě stát uprostřed kluziště a celé zoufalé jenom zírat, jak se tyto děti snaží pohybovat na bruslích nebo bez a jak se radují, točí, smějí, vyrážejí různé zvuky, jak se kroutí a jakoby podivně tančí.

Začaly jsme být vyděšené a malá Jana se rozplakala. Jednoho vnímavějšího chlapce plačící vystrašená holčička zaujala a svým nekoordinovaným pohybem se k ní přiblížil, zřejmě se snahou pomoci. Snažil se usmívat a já... matně si pamatuji, že v tom byla obrovská empatie. Jana se začala třást a křičet a snažila se těžkopádně od chňapajících chlapcových ruček ujet. V tom do ní jiné postižené dítě narazilo a všechny tři děti zůstaly v jednou chumlu. Jana byla traumatizovaná, byla traumatizovaná z pokřiveného uslintaného, ale tolik milého obličejíčku chlapce, jež pro ni měl v tu chvíli náruč plnou zájmu a něhy. Jana se začala nesmyslně a zuřivě bránit a mlátit pěstičkami kolem sebe v šoku a jako smyslů zbavená. Ostatní děti nedělaly nic. Stály tiše a zaraženě a taky vyděšeně. Jejich tety si začaly z ledu ohleduplně sbírat svoje svěřence a Janu chlácholit. Vzápětí si nás odvedla z kluziště teta a já jsem slyšela ještě dlouho do noci vrzající houpací křeslo strýce, který se na svých kolenou snažil malou Janu utišit.

Proč?

Ptám se, pane prezidente, proč chcete znovu dostat do izolace ty tzv. “normální“, kteří se potom budou tváří tvář “nenormálnosti“ nenormálně chovat? Kteří budou zadušeni nesmyslnými výčitkami svědomí, studem a komplexy? Kteří budou v dospělosti říkat: „Víš, já se s těmito lidmi nemohu stýkat, protože je mně jich líto.“

Proč?

Ptám se, pane prezidente, proč chcete znovu dostat do izolace ohrožené děti a jejich rodiče? Pomoc dětem, které neměly v životě štěstí, nevidím v izolaci a děti, které to štěstí měly, také ne.

Dovolte dialog, vy všichni, my všichni odborníci i neodborníci k míře, k té správné míře!

Věnováno s láskou Janě a všem postiženým, kteří mně pomáhají žít

Autor: Mira Anna Barsa | čtvrtek 15.1.2015 17:17 | karma článku: 38.59 | přečteno: 4698x

Další články blogera

Mira Anna Barsa

Politici, připravujete zákony proti vandalismu a násilí imigrantů?

Policie nemá pravomoci k okamžité pomoci při přestupku proti občanskému soužití - rušení nočního klidu, vandalismus apod. A jsme-li fyzicky napadeni? Naše zákony jsou k ničemu nyní. Příslušník Policie ČR v danou chvíli nepomůže.

3.6.2015 v 11:30 | Karma článku: 33.65 | Přečteno: 1032 | Diskuse

Mira Anna Barsa

Neschopnosti, zbabělosti a vychytralosti tvé jméno je Kvóta

Články o kvótách putují mezi potenciálními uprchlíky jako pozvánka do Evropy. Stačí překládat a lepit do desek nazvaných: Kam to bude? Chceme situaci změnit? Tak si ji kupme. Investujme do pravdivých informací a do jejich šíření!

1.6.2015 v 20:07 | Karma článku: 32.91 | Přečteno: 924 | Diskuse

Mira Anna Barsa

Při každých volbách v Ústí nad Labem věříme v malý zázrak

Mohla bych rezignovat jako mnoho jiných. Ale po nějaké době jsem vyrazila do města a nestačila se divit."Podívej, ten kruháč pod lanovkou je dokonalý, ale tady se vyjímá jako růže na rumišti ," řekl Holanďan své

27.5.2015 v 20:36 | Karma článku: 24.04 | Přečteno: 858 | Diskuse

Mira Anna Barsa

Ať už k nám ti Němci raději nejezdí aneb jak stavíme dálnici aneb kdyby to šlo, Babiš by nás spasil

Přijedou po několika měsících, po roce, po dvou, po deseti letech a ptají se... A já se taky stále ptám. Němci se ptají, kdy dostavíme dálnici D8. Ptají se mile, mnohdy blahosklonně, někdy s pochopením i rezignovaně.

23.5.2015 v 15:03 | Karma článku: 24.24 | Přečteno: 1011 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Schwarz

Křesťanem kvůli muslimům

,Jsem ateista, ale když na to přijde, přidám se na stranu křesťanů a budu bránit naše tradice a hodnoty.'

26.9.2017 v 10:17 | Karma článku: 6.04 | Přečteno: 163 | Diskuse

Iva Apanasenková

Po strništi bos s Třískou v srdci

Málokdo pohne s lidmi tak jako včera Jan Tříska. Někdy jsou slova málo. Nebo příliš moc. Někdy jsou zbytečná. A nejhorší je zbytečná smrt.....

26.9.2017 v 10:07 | Karma článku: 6.07 | Přečteno: 89 | Diskuse

Karel Trčálek

Mají slavní umělci právo na vlastní smrt?

Vždy, když zemře nějaký slavný umělec, vypadá to, jako by se dopustil zločinu, protože nás takto okradl o další skvělé umělecké zážitky

26.9.2017 v 8:26 | Karma článku: 10.91 | Přečteno: 421 | Diskuse

Martina Franzová

Sbohem, vesničko má průmyslová

Známe se už přes půl století, bývalo mi tu s Tebou dobře! Prožil jsem tu dětství ve Tvých zahradách, na polích a v lesích. Pak jsem se Ti na chvíli vzdálil, velkoměsto mě přitáhlo pohodlným bydlením

26.9.2017 v 8:10 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 326 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Pistole Colt woodsman – malorážka “Castnerových hrdlořezů“

Aljaška, Aleutské ostrovy, 3. června 1942 – na aljašský přístav Dutch Harbor dopadají první bomby z japonských letadel. Operace s názvem AL právě začíná.

26.9.2017 v 7:35 | Karma článku: 12.69 | Přečteno: 402 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2383

Že nejsem dáma se snažím maskovat, výhodou je můj věk, je mně 54 a to je zatraceně hodně, abych občas něco pochopila, třeba jen systémem pokus omyl...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.